Láska-slovo, co znamená mnoho

To, co popisuješ, zní značně zamotaně.. Vztahy v přímé rodině jsou zakázané, ale pokud se jedná o sestřenici, myslím si, že vše je v mezích zákona. Jde o to, zda to nevadí tobě a tvé rodině. Zjevně ne. Tak jak to popisuješ, vypadá to, že tě to hodně trápí. V tvém případě to ale také vypadá, že tě užírá nejistota. I když by realita byla nepříznivá, konečně bys věděl na čem jsi. Samozřejmě, bylo by to težké se s tím vyrovnat, ale čas to spraví.. Takhle se budeš dál trápit tím, jestli máš šanci. Má rada by zněla, zkus to narovinu.. Připrav se na to, že odpověď nemusí být podle tvých představ. Kdyby nebyla, asi tě to zraní. Ale po čase najdeš někoho jiného ke komu budeš moct vzhlížet a myslet na něj.. Rozmysli si, jestli chceš znát pravdu a nebo raději zůstat v opojení svých snů. Pro mě by byla přijatelnější pravda, ať už jakákoliv. A jak se svěřit? Na rovinu.. Zkus k ní být milý, řekni jí, že jí máš rád.. Netlač na ní, dej jí čas k odpovědi. Rozmysli si, jestli je pro tebe lepší jí to říct osobně, nebo raději napsat... Držím palce, dej vědět, jak si dopadl..:)

Jakmile jsem dorazil domu (a to se mi stává vždycky po setkání s ní) jsem neměl absolutně žádnou náladu něco dělat. Byl jsem zničenej, chtěl jsem bejt zase s ní, to mělo samozřejmě dopat i ve škole, kde jsem nebyl schopnej se soustředit hlavou se mi honili jen myšlenky na ní nic jinýho. Nebyl jsem pomalu schopnej se bavit s kámošema. Nemohl jsem se jim ani svěřit, protože by to nepochopili, řekl jsem si že se musim srovnat a chtěl jsem jít s kámošem na pivo, ale samozřejmě jako vždy nemohl. Rozhodně se to s ní zlepšilo když si to srovnám se začátkem roku 07, teď si se mnou aspoň trochu píše a někdy se spolu rozepíšem i víc, obávám se ale, že mám mizivé šance. Všechno mi to hatá má rozdvojená osobnost, jedná část (taková ta co převažuje) chce být hrozně moc s ní a nemůže bez ní prakticky žít. Ta druhá se snaží ty první říct ať se probudí do reality a ať radši si najde jinou holku. To je ale ten problém co ta první cítí, žádná jiná neni jako ona. Už se mi pár holek líbilo, ale tahle mi přijde prostě dokonalá ve všem co dělá. Bohužel jsem úplně zmatenej, nemám ani páru jak na tom jsem ani co mám dělat. Spíš jak radu jsem se potřeboval svěřit. Nejsem asi úplně normální, ani se jako normální necítím, ale jsem rád že nejsem normální.

Když se mě, ale pak ptala co, že jsem ji údajně řekl, neměl jsem sílu jí to říct. Hned další den na to už si ji začal nabrnkávat jinej a bohužel s úspěchem. Ještě jsme si celkem dobře psali, ale po čas školního roku už to šlo z kopce. Velká část rodiny už věděla o tom co k ní cítim, jelikož když jsem se jednou se strejdou ožral, tak jsem se mu svěřil a ten se na jedné rodinné oslavě taky ožral a vykecal to všem, ale myslim, že ho ani moc neposlouchali. Ten kdo to vykecal hlavně byla matka, který jsem to bohužel taky pod vlivem alkoholu řekl. Ona to nevěděla, ale časem to zjistila. Vlastně od začátku roku 2007 se s ní prakticky nedalo psát. Sem tam odpověděla na moje otázky, ale když jsem chtěl na něco navodit téma moc nereagovala. V roce 2006 jsem ji naposled viděl snad v listopadu, a pak už jsem se nemohl dočkat tábora, až ji zase uvidim. Ale když už přišel čas tábora, vůbec to nedopadlo tak jak jsem chtěl. Vyhýbala se mi když jsem ji požádal, zda si se mnou nezatancuje, tak se snažila vykroutit. Jiná sestřenice mi pak říkala, že se se mnou raději nechce moc plést kvůli svýmu klukovi. Po táboře se to, ale nečekaně zlepšilo nebo spíš na začátku školního roku. Na rodinné oslavě už jsme se spolu zase normálně bavili a blbi spolu, byl to prima večer a už jsem se nemohl dočkat listopadu, kdy měla bejt oslava u nich v Pardubicích. Tam to bylo taky prima, hraje na kytaru, tak jsem na netu našel akordy mé oblíbené skupiny Reel Big Fish a zpívali spolu a hráli. Poté jsme šli ještě s jejim bráchou a další sestřenicí do hospody a když jsme se vrátili tak jsem s ní šel ještě vyvenčit psa. Zda jsme se trochu vyblbli, jelikžo už začal padat sníh tak jsme se trochu zkoulovali. Nakonec se mě ptala na to zda jsem se líbal. Řekl jsem pravdu a to, že ne. A dál se mě ptala zda se nebojim toho, že to nebudu umět což jsem řekl, že ne. A pak pokračovala, že užil učila pár kámošek se líbat, ale že už ji to nebaví to učit. Nic jsem neudělal, jen poslouchal. Později (příliš pozdě) jsem si uvědomil, že jsem měl možná využít nějak šance, ale to by mi to taky muselo docvaknout. Pak už jsme se vrátili a samozřejmě druhá sestřenice se mě okamžitě začala vyptávat co bylo a co jsem jí měl asi říct nic samozřejmě. Pak už jsem tam jen přespal a další den mě vyprovodila na nádraží a já odjel zpátky do Prahy. To bylo zatím naposled co jsem ji viděl.

Upřímně řečeno já už se cejtim pořádně v hajzlu. Už hlavně proto, že jsem naprosto divnej 17letej člověk. Je snad normální, aby se člověk zamiloval do své sestřenice přes koleno? Mě se to stalo, začalo to víc jak před rokem. Svoji sestřenici jsem moc dobře neznal, jelikož většinu svého života žila v cizině a asi před 3-4 lety se vráti do Čech. Párkrát jsem ji od té doby viděl(taky jsem ji viděl když jsem byl ještě hodně malej), ale to bylo období, kdy jsem ještě pálil po jiný (u který to ale nebylo zdaleka tak silný jako teď). Celý to začalo na táboře, kam jela většina nás mladejch. Tam jsem ji konečně poznal, ale hlavně spíš poznala ona mě. Dalo by se říct, že jsem si jí tam možná i zalíbil, ale spíš asi jakožto její příbuzný. Po táboře jsme se moc nevídali, jelikož ona žije v Pardubicích zatímco já v Praze. No ale na druhou stranu jsme skoro celý prázdniny spolu prokecali na ICQ. Bohužel jsem nemohl zacházet moc daleko, jelikož měla kluka(což se mi stávalo u holek i předtim, mám vždycky smůlu) a já nejsem zrovna ten typ kluka co by vyrval holku někomu jinýmu. Na začátku školního roku se stala nehorázná věc někdo si ze mě dělal prdel a založil si nový ICQ pod jejím jménem, kde mě donutil, abych se jí přiznal k tomu co k ní cítím, ale pak se odpojil a už se neukázal. Když se tam pak objevila ona, myslel jsem že to ví a tak trochu jsem s ní o tom začal hovořit, vůbec nevěděla (neřekl jsem to naplno). Bohužel ani neměla náladu, jelikož se ten den zrovna rozešla s klukem!

Tak zkus jemné náznaky.. I když o klucích se říká, že ty jemné ani ty naprosto očividné nepoznají. Zkus ho například vzít za ruku, pokud neuhne, mohlo by to něco znamenat... Pohled taky hodně prozradí. Pokud Ti třeba píše, je to známka toho, že na Tebe určitým způsobem myslí. Pokud se nebojíš toho, že pokazíš kamarádství, které mezi Vámi je, zkus to narovinu.. Držim palečky:)

miluju jednoho kluka ale nvm jestli on me.....skoro poras sme spolu venku ale asik me bere jako kamaradku...myslite že mam u neho nakou sanci?

Pokud ho vídáš pravidelně máš z části vyhráno a to tím, že můžeš sledovat jeho reakce. Pokukování podle mě znamená, že si ho něčím zaujala. Holky mívájí tendenci být odtažité k tomu kdo se jim líbí, bojí se, že dotyčný pozná, jak to s nimi doopravdy je. To si potom kluci vykládají tak, že nemáš zájem. Na tvém místě se chvíli chovám přátelsky a sama uvidíš, jak to je, věř, že to poznáš.

Ahojky!Jeden kluk kterýho sem viděla tenhle Pátek poprvé na mě pořát hezky kouká...myslíte že chce se mnou chodit???Nebo se mu jenom líbím???
Prosím odpověď napiš na můj mail: maly.hafan@seznam.cz
Díky

Pokud je to vazne kamaradka, mela by pochopit jak to je. Bude se citit ublizene, ale casem se s tim vyrovna. Pokus se ji vysvetlit jak to je, i kdyz te nejspis nebude chtit poslouchat. Pokud te ten kluk ma vazne rad a ty mas rada jeho, mela by sis jit za svym stestim. Kamaradka by to mela chapat.

Kamoska ho taky chce a bude nastvana, pokud s nim budu chodit ja. Jemu se ona ale nelibi, chtel by chodit se mnou...

To záleží na situaci..

Co bys poradila holce, která neví co si vybrat, kluk a nebo kamaradka..?